O PROSEČSKÉ FARNOSTI (díl č.1)

Zpracovali: P. Josef Matras, Mgr. Josef Roušar, Vladimír Krejčí, Prof. Velimír Dvořák

Zpracováno ke dni 10. 4. 2001

Prosečská farnost vznikla společně s obcí Prosečí ve 12. století jako majetek podlažického kláštera, ale o jejich ranných počátcích není téměř nic dochováno. Od té doby zde také stojí kostel zasvěcený sv. Mikuláši, který byl až do doby husitské chrámem farním. Svědčí o tom listina z roku 1349, která vypočítává farní osady "Děkanátu Mýtského" a mezi nimi je Proseč uvedena. Tento katolický kostel je také jediným hmotným dokladem o stáří Proseče, protože se v něm nachází kaple sv, Václava, která byle vystavěna v rané gotice ve 14. století.

O PROSEČSKÉ FARNOSTI (pokračování - díl č.2)

Od svého vzniku patří farnost k poličskému vikariátu. Jako první farář byl do Proseče jmenován P. Josef Schauffler, který byl nejprve kaplanem na faře v Nových Hradech a poté zámeckým kaplanem tamtéž. Do městečka byl slavně uveden 6. srpna 1754 a protože tu ještě nebyla fara, která byla dostavena až v roce 1757, tak bydlel první tři roky v tzv. „prosečském radním domě“. 1. března 1777 rezignoval.

O PROSEČSKÉ FARNOSTI (pokračování - díl č.3)

Od roku 1906 začal P. Martínek shánět prostředky na stavbu nového kostela. Že to nebyla jednoduchá záležitost, o tom svědčí, že se mu to podařilo až v roce 1912, kdy byla také zahájena stavba. 29. dubna 1912 se tedy začal vyklízet a bourat starý kostel a 13. května přebral stavbu stavební mistr Jan Dočkal. Ze starého kostela se nechala zvonice, sakristie a presbitarium, které bylo zazděno, aby se během stavby nepoškodilo, včetně maleb. 13. května tedy začalo vyměřování a kopání základů a 21. května se začalo stavět zdivo. Položení základního kamene se slavilo 26. května 1912 na Hod Boží svatodušní a posvětil ho monsignor a kanovník Dr. František Šulc.

O PROSEČSKÉ FARNOSTI (pokračování - díl č.4)

P. Ducháček se hned snaží obnovit činnost Svatojosefské jednoty a Orla, která během války zanikla, obnovuje na faře náboženské besedy a jinak se celkově snaží pokračovat v řádu a tradicích, na které byla farnost zvyklá. Ale do toho přichází vláda komunistů a konfiskace veškerého farního a církevního majetku, takže farnosti zůstává pouze 1 ha polností za farou. Přesto provádí drobné opravy na kostele a hřbitově, jak mu to prostředky dovolují (např. nátěr střechy věže kostela, zřízení studny na hřbitově a oprava hřbitovní zdi), ale nejvíc se věnuje v letech 1950 – 1951 opravám fary, která byla z válečné doby ve velice špatném stavu.