Začátek dějin prosečské farnosti
O PROSEČSKÉ FARNOSTI (díl č.1)
Zpracovali: P. Josef Matras, Mgr. Josef Roušar, Vladimír Krejčí, Prof. Velimír Dvořák
Zpracováno ke dni 10. 4. 2001
Prosečská farnost vznikla společně s obcí Prosečí ve 12. století jako majetek podlažického kláštera, ale o jejich ranných počátcích není téměř nic dochováno. Od té doby zde také stojí kostel zasvěcený sv. Mikuláši, který byl až do doby husitské chrámem farním. Svědčí o tom listina z roku 1349, která vypočítává farní osady "Děkanátu Mýtského" a mezi nimi je Proseč uvedena. Tento katolický kostel je také jediným hmotným dokladem o stáří Proseče, protože se v něm nachází kaple sv, Václava, která byle vystavěna v rané gotice ve 14. století.
Jedna z dalších konkrétních zmínek o prosečské farnosti je z doby husitské, kdy byla celá Proseč zničena. Proud husitu, který táhl od Chrudimi přes Rychumburk směrem na Poličku a vše drancoval, nevynechal ani Proseč. Stalo se tak 29. 4. 1421, kdy byl zabit prosečský "plebán" (jestli neutekl) a fara byla zničena. Od té doby měla Proseč také husitskou vrchnost a husitské kněze. Roku 1664 byla prosečská farnost připojena ke královéhradeckému biskupství, které v tomto roce vzniká.
V době pobělohorské, kdy byl nedostatek kněží, byl prosečský kostel spravován nejprve z Luze /do roku 1638/ a později z Nových Hradů. Od toku 1604 bylo novohradské panství ve vlastnictví katolické rodiny hraběte Trautsohna. Hrabě s chotí Zuzanou věnují roku 1610 prosečskému kostelu zvon "Sv. Mikuláš" - ke cti svatého Mikuláše (jeho váha je asi 780 kg a výška l m, má krásný zvuk, a proto je dodnes používán). V roce 1625 byl původní starý kostel přestavěn a rozšířen do podoby, v které přetrval až do roku 1912. Během tohoto období se zde vystřídalo několik farářů, např.: Jan Pavel Dudecius (Dudek) – (1623 - 1625, první známý katolický farář v Nových Hradech, který ovšem trvale sídlil v Luži), Jindřich Klumpar (1713 - 1736, vystavěl v Nových Hradech kostel a v roce 1721 je také v Proseči dostavěn kostel, který je rozšířen o sakristii a loď je prodloužena směrem k západu), Ignác Hynek Jan. Nepomucký Herman (1736 - 1754, zasadil se o vznik samostatné prosečské farnosti).
V roce 1721 byla v Proseči založena první katolická škola a jejím učitelem byl Jakub Rejman. Její první "chalupu" postavila v roce 1728 vrchnost a měla číslo popisné 2. V roce 1804 byla postavena druhá, větší "chalupa", která stála až do roku 1908, kdy si na jejím místě postavil dům vysloužilý učitel Macháček (současný dům č.p. 2/. Obrázek druhé "chalupy" zachoval známý malíř Panuška. Velice významným učitelem v historii prosečské školy byl Vojtěch Klugar, jenž zde působil od 3. 4. 1803 do 17. 7. 1857. Postavil si dům na náměstí, č.p. 59, který v současnosti používá Svatojosefská jednota (od r. 2004 již Orel).
Vznik, nebo možná lépe obnovení, prosečské farnosti, jako takové, je tedy datován do roku 1754. V roce 1749 koupila novohradské panství podnikavá paní Anna Barbora von Sanning, žena hraběte Jana Ludvíka Harbuvala z Chamaré, která dala v roce 1751 postavit na náměstí v Proseči sochu sv. Trojice, Dále proti vůli knížete arcibiskupa pražského chtěla prosečskou farnost obsadit židem, ale ohradil se proti tomu i sám novohradský farář P, Ignác Herman, čímž si hraběnku proti sobě popudil, a ta na to doslova řekla : "Když tam nechcete trpět žida, budete tam trpět faráře!" Na to P. Herman reagoval slovy: "Raději tam budu trpět dva faráře než jediného žida!"
A od té doby se paní hraběnka, podporovaná prosečskými občany a osadníky z okolních vesnic, snažila o rozdělení novohradské farní osady. Celou záležitost prošetřovala komise ustanovená pražskou konzistoří, ale její zápis není nikde dochován. Pouze v prosečské farní kronice je o této události zmínka, která končí tím, že dne 30. května 1754 byla paní hraběnkou Annou Barborou Harbuvalovou vyhotovena zřizovací listina pro prosečskou faru.